Škrdlovice je nenápadná obec ležící několik kilometrů severně od Žďáru nad Sázavou. V říjnu tam naše sborové společenství mohlo prožít díky Bohu příjemný víkend v krásném prostředí Vysočiny. Kapacita chaty, kde jsme byli ubytování, je dost velká, a tak někteří měli strach (včetně mě, přiznávám), zda se nám podaří ji naplnit. Nakonec se ale prosadil nadšenecký zápal Tomáše Dymáčka, našeho kazatele, a díky Bohu za to. V posledních dnech před oním víkendem se hlásilo totiž tolik lidi, až vznikly obavy, zda kapacita chaty bude stačit. Obavy se nenaplnily a tak jsme mohli strávit čas nejen s těmi, které potkáváme pravidelně v našem společenství, nýbrž i s těmi, které tak často nevidíme nebo se seznámit se zcela novými lidmi.

Počasí sice nebylo příliš vstřícné, protože bylo chladno a vlhko, to ovšem nezabránilo sobotní odpolední procházce po okolí Škrdlovic. Díky Liborovi, Esterce, Vojtovi a dalším byla pro děti připravena putovní hra se stanovišti, na jejímž konci je čekal ukrytý poklad. Trasa hry probíhala podél nádrže Velké Dářko, která skýtá krásné výhledy i při mlhavém a deštivém počasí. Naneštěstí jsme v lese u pokladu narazili na mrzutého myslivce, kterého dětská radost a smích z nalezeného pokladu zřejmě vyrušila z klidu při vyhlížení zvěře. Dramatický okamžik nezkazil potěšení z nalezení pokladu. Příliš jsme se však nezdržovali, protože  začínalo pršet a tak jsme bez meškání vyrazili zpátky do chaty, kde se lup rozdělil mezi děti. Ostatní dospělí, kteří se hry nezúčastnili, šli na procházku (či spíše na výlet) a obešli dokola celou nádrž Velké Dářko.

Nejen venku, nýbrž i v chatě jsme prožili pěkné chvíle při písních, vzájemném sdílení a naslouchání slova z Bible, při němž nás vedl náš kazatel Tomáš. V sobotu večer se pak jídelní salónek proměnil v „hernu“ – naštěstí při deskových hrách nejde ani o zisk, nebo peněžní částky, nýbrž o čistou radost ze společné hry.

O tom, co jsem prožili, by se dalo zřejmě napsat mnohem víc a každý z nás si jistě odvezl jinou osobní vzpomínku (někteří projeli okolí na kole, jiní obětovali nedělní snídaní pro nalezení multikešky … atd.). Věřím, že jsme vděčni našemu Bohu za společně strávený čas, za společenství a krásnou přírodu. Bez ochotných a obětavých lidí by to ovšem rovněž nešlo, takže díky Tomášovi, Vojtovi, Liborovi a Esterce, Marině (za vynikající sobotní oběd) a všem ostatním, kteří se na této akci jakkoli podíleli.

Zde jsou postřehy některých účastníků:

Tomáš, kazatel:

„Pro mě byl víkend ve Škrdlovicích velmi obohacující. Znovu jsem si uvědomil, jak je skvělé prožívat čas spolu, udělat si čas na to vyslechnout jeden druhého a prostě se v tom životě tak nějak neformálně potkat. Zároveň mám vždycky velkou radost, když na takové setkání může přijet někdo úplně nový a to se i tentokrát stalo. Vlastně díky chatě jsem získal úplně nové kamarády, Vaška a Martinu, o kterých jsem před časem ani netušil, že bydlí tak blízko. Myslím, že to bylo velmi požehnané!“

Lucka:

„Víkendovka ve Škrdlovicích pro mě byla velkým povzbuzením, že na těžkosti života člověk nemusí být sám, ale může patřit do tak skvělé Boží rodiny. Seznámila jsem se s novými lidmi, získala nové přátele, posílila přátelství starší. Byla jsem také příjemně překvapená množstvím účastníků, kteří nepatří do našeho tradičního sborového „kroužku“ – a i díky tomu byla atmosféra příjemně otevřená a osvěžující. Díky Pánu za to a těším se na příště.“

Miladka:

„Víkendovka byla super, opět jsem se přesvědčila, jak je dobré „být pospolu“ Bůh nám přál i počasím. Zaznělo Boží slovo, při společných hrách a rozhovorech (večerních) jsme se nasmáli. Ráda vzpomínám na chvíle v přírodě. Ticho i sdílení, poznávání druhých. Takže když Pán dá, budu se těšit na další 🙂“