Připravujeme pro Vás

I v roce 2018 jsme tu s Vámi.
Rádi se podělíme o zajímavé přednášky a další informace a proto pro Vás chystáme následující akce:

  • 9.1. Prštice – Izrael
  • 30.1. Ořechov – ALPY, PIEMONTSKÉ ALPY, ŽENEVA, KOSTNICE, příroda, hory, lidé, život, dávná i nedávná historie, lidské zápasy a osudy, města…
  • 14.2. Ivančice KIC – V rámci národního týdne manželství bude přednášet psycholog Jeroným Klimeš na téma Jak si udržet vztah

Jan Hus a Martin Luther

Co má společného Husa a Labuť?
U příležitosti 500. výročí reformace pořádáme výstavu zaměřenou na dva významné evropské reformátory Jana Husa a Martina Luthera. Součástí výstavy bude ve vymezených časech i komentovaná prohlídka a ukázky raného knihtisku.
Všichni jste zváni rozšířit si svoje obzory. Více viz pozvánka.

Jsi taky dokonalý?

Podívám-li se kolem sebe, můžu si hrdě gratulovat, že nejsem jako ti ostatní „neznabozi“ kolem mne.
Narodil jsem se v pokolení Benjamina. Není nás v tomto kmeni mnoho, ale  pocházeli z něj význační lidé našeho národa. Byl jsem plný horlivosti pro Boha. Vystudoval jsem jednu z nejlepších škol. Znal jsem všechny nařízení, příkazy a zákazy. A před zákonem jsem byl bez úhony. Byl jsem dokonalý.
Život běžel v poklidu, až do doby, kdy se ukázala skupina lidí, kteří mluvili o Ježíši. A co více, mluvili o něm jako o Mesiáši. O člověku, o kterém lidé říkali, že je to žrout a pijan vína.
Je pravda, že dělal zázraky do té doby nevídané a uzdravil spoustu lidí. Jeho následovníci však narušovali naše zaběhlé zvyky a už i náš vládce si všiml, že se tu něco nekalého děje.
Tohle jsem musel zastavit. Pustil jsem se do práce jako soukromé očko. Vyhledával jsem tyto lidi a nechával zavřít do vězení. A jelikož jsem v tom byl dobrý, vyžádal jsem si doporučující dopis pro místní radu v Damašku, abych rozšířil svoje působiště.
A pak se to stalo. Na cestě do Damašku mě zastavil. ON. Ten Ježíš, kterého jsem já chtěl vytlouct lidem z hlavy. Toto setkání s Ním mě změnilo. On mne naučil jak zákon, který jsem dodržoval, uplatnit i ve vztahu k druhým lidem. Ukázal mi, že Jeho království není z tohoto světa, ale stejně je už tady na zemi. A musím smutně konstatovat, že někteří lidé v něm nebudou.
A to lidé nespravedliví, nemravní, zvrácení, modláři, smilníci, cizoložníci, lupiči a zloději, lakomci, opilci, či utrhači. Lidé kteří se věnují magii, vyvolávají hádky, rozbroje a rozkoly, lidé žárliví a podlí, závistiví a lidé žijící nestřídmě.
Naopak, to dobré nám ON dáva prostřednictvím přímluvce, kterého poslal k nám na Zem, když ON sám po svém vzkříšení odešel za svým otcem. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.

Poznal jsem, že nikdo není spravedlivý, není ani jeden.
A když teď hodnotím zpětně svůj život, to vše, co jsem měl předtím, pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení.

A co ty můj příteli, už jsi Ho taky potkal?

TMi

Podzimní Ivančické toulání.

Ivančický sbor měl možnost pobýt 7. – 9. 10. v krásném prostředí Vranova nad Dyjí. Ubytování jsme měli v turistické ubytovně.

V pátek jsme postupně přijížděli a ubytovávali se v příjemně vytopených 3 – 5ti lůžkových pokojích. V menší kuchyňce jsme připravili večeři, při které jsme si sdíleli dojmy a posíleni  zahájili sobotu.

V sobotu po vydatné snídani jsme ve velkém pokoji upraveném na společenskou místnost prožili požehnaný čas při bohoslužbě, kterou nás provázel br. kazatel Tomáš Dymáček. Duchovní stravou obohaceni jsme šli chystat oběd.

Po výborném obědě(vařila s. Marina) jsme se vydali mírným kopcem na zámek. Tam nás čekala krásná vyhlídka na město utopené v zeleni, s protékající řekou. Zpět jsme se vraceli dvěma trasami, jak si kdo vybral. Les krásně zbarvený podzimními barvami nás odměnil za mírnou námahu…

Po společné večeři jsme chválili Boha písněmi a ukončili sobotu. Poté jsme s dětmi  vybrali a shlédli film s mírně napínavým příběhem z Aljašky.
Někteří vytrvalci potom ještě hráli hry.

Nedělní ráno nás uvítalo pod mrakem, ale bez deště.Proto po dobré snídani(ovesnou kaši vařil náš kazatel za pomoci Libora K.) jsme sešli po pár schůdcích a ocitli se na bezva hřišti. Čekala nás hra lakros. Někteří ji hráli poprve, tak jsme se docela nasmáli. I sluníčko vylezlo 🙂

Udýchaní a spokojení (hlavně vítězové) jsme se šli balit. Někteří odjížděli, ale hrstka zbývajících zůstala na oběd, který připravila s. Slávka.

Neradi jsme se loučili, bylo tam moc fajn. Díky patří těm,kteří chatu zařídili, dovezli vše potřebné, připravili výborné pomazánky a sladkosti.
Nejvíce ale našemu Nebeskému Otci za ten krásný čas. Drobný deštík seslal, až když jsme odjížděli 🙂

Miladka